Sandra se v třídním kolektivu projevuje velmi agresivně. Urputně prosazuje své postoje a vyhraňuje se vůči spolužákům i učitelům. Pokud není její přání splněno, neváhá používat násilí i vůči chlapcům. Pokud je požádána o plnění školních povinností, její chování je lhostejné a odmítavé.

Verbálně se vyjadřuje velmi hrubě a vulgárně. Nezajímá se o žádné mimoškolní aktivity. Když se jí něco nedaří, nemá snahu v dané činnosti pokračovat a vztekle ji ukončí.

Udržuje se svými vrstevnicemi kamarádské vztahy, ve kterých má ovšem vždy dominantní postavení. Inklinuje ke kamarádským vztahům se staršími spolužačkami. S chlapci se nepřátelí a nesnaží se navazovat přátelské vztahy ani se staršími spolužáky.

Pro učitele je velmi složité a obtížné Sandru ve vyučování motivovat. Sandra nepřijímá učitelskou autoritu – k ženám učitelkám se chová vulgárně a přezíravě, u učitele muže si sice nedovolí vulgárnost, avšak nepřipustí jakékoliv vytvoření pozitivního vztahu učitel-žák.

Sandra má zřejmě vytvořenou velmi silnou sociální bariéru, je nedůvěřivá, v problémových situacích útočná. Získání její důvěry je pro učitele běh na dlouhou trať s potřebou spolupráce s odborníky z školského poradenského centra a pedagogicko-psychologické poradny, jejímž je Sandra klientem.

Sandra si postupem času (během 2 let) vybudovala pozitivní vztah k vybraným učitelům. Tyto učitele dokáže respektovat a lze s ní spolupracovat.

Svěřené úkoly plní svědomitě a zodpovědně. Je-li pověřena funkcí v třídní samosprávě, uvědomuje si svěřenou pravomoc a je učiteli nápomocná.

Učitele respektuje na bázi transparentnosti-spravedlivosti-přátelského přístupu.

Kamil je jedináček, vychovává ho jen matka, otec se na výchově Kamila nepodílí. Kamil žije s matkou v panelákovém bytě 2+1, kde má svůj pokoj. Kamil o otci ví, ovšem nemá s ním pravidelný kontakt. Ještě v loňském roce pomáhala při výchově Kamila jeho babička. Nyní se podílí na výchově jen sporadicky.

U Kamila je patrná absence mužského vzoru ve výchově více než je tomu u jiných dětí v jeho věku. Matka se od počátku po rozvodu velmi zafixovala na své dítě, což se projevuje ústupky prakticky ve všech oblastech Kamilovy výchovy. Kamil využívá této pozice ve svůj prospěch v podobě absolutní volnosti ve své činnosti mimo školu a také ve svých kamarádských vztazích.

Jelikož Kamil takřka nepoznal mimo školu ve své blízkosti žádnou autoritu, má tendence své okolí ovládat a manipulovat jím. Pokud se mu to nedaří podle jeho představ, chová se agresivně – spolužáky napadá fyzicky a verbálně, učitele pouze verbálně. Jeho způsob řešení problémových situací se dá stručně charakterizovat klasickým „musí mít poslední slovo“.

Ve škole se u Kamila projevují typické příznaky ADHD – nesoustředěnost, roztěkanost, nedostatek vůle, náladovost, vznětlivost. Jelikož Kamil nezvládá také běžné tempo výuky, často při řešení zadání školního cvičení rezignuje s odůvodněním, že látku nepochopil a zadání nerozumí. Pokud se učitel v tomto okamžiku snaží na Kamilovi vynutit plnění zadání autoritativně, vzbudí to v Kamilovi agresivní afektové chování vygradované do vulgárního napadení učitele. Podobnou rezignaci lze u Kamila vidět také při plnění běžných úkolů. Pokud mu něco nejde, vulgárně to okomentuje a začne být pasivní.

Dá se říci, že Kamilova agresivita je z větší části naučenou agresivitou, protože při trpělivém přístupu, kdy učitel vysvětluje Kamilovi důvody svých rozhodnutí, je Kamil ochoten přijmout na chvíli učitelovu autoritu a navázat s učitelem pozitivní vztah učitel-žák. Kamil je rovněž velmi citlivý na spravedlivá rozhodnutí učitele. Ačkoliv má snahu si spravedlnost někdy „posunovat“ ve svůj prospěch, dokáže respektovat důslednost spravedlivého učitele.

U Kamila dobře zafungovala motivace pomocí mimoškolní sportovní činnosti, jelikož Kamil velmi rád a dobře hraje florbal. Když byl Kamil zvolen týmem za kapitána florbalového školního družstva, začala se tato motivace příznivě projevovat také na chování Kamila ve škole. Kamil si začal uvědomovat ztrátu svého postavení ve florbalovém týmu pokud by pokračoval ve svém nevhodném chování zejména vůči učitelům. Rovněž se zvýšila zodpovědnost Kamila pokud byl učitelem zaúkolován např. k nějaké organizační povinnosti.

U Kamila se také potvrdil kladný účinek pochvaly. Při diskusích v kruhu s žáky třídní učitel zjistil, že si Kamil velmi dobře pamatuje, kdy byl učitelem pochválen a za co. Zvlášť pozitivní bylo pak to, že Kamil vyslovil, že si důvěry učitele a jeho pochval váží.

Po 1,5 roce pozorování a výchovného působení, se u Kamila začaly projevovat pozitivní změny v jeho chování – jeho chování vůči dospělým i spolužákům se výrazně zlepšilo, vytratila se snaha o manipulaci a výhrůžky násilím, Kamil se stal v kolektivu třídy oblíbený.. Díky jeho zájmu o sport se v jeho chování ukazují snahy o fair play a změnil se také jeho přístup k průběhu hry, kde se vytratila agresivita a faulování, Kamil se snaží hrát zodpovědně a bez faulů. Konflikty při hře řeší smířlivě. Moc pěkně se Kamil chová zejména k výrazně mladším a slabším spolužákům – např. v jídelně pomohl zcela svévolně mladšímu žákovi z jiné školy s jídelním tácem s úsměvem a se slovy „ukaž kámo, pomůžu ti“, nebo velmi často Kamil užívá sportovní povzbudivá gesta vůči spoluhráčům při nepříznivém skóre, což by se ještě před rokem projevilo nadávkami a svalováním viny za toto nepříznivé skóre.

Marianovi je 15 let a je žákem 9.ročníku. Má o 3 roky staršího bratra. Marian je robustní vyšší postavy, nerad sportuje, velmi rád chodí na procházky nebo túry v přírodě. Jeho motorické schopnosti jsou spíše na nižší úrovni. Pod vedením dědečka rozvíjí Marian své motorické schopnosti v domácí dílně. Marian má rád pevný režim a má své rituály.

Marian je ve třídě oblíbený pro svou přímou povahu a svérázný humor, kterým si občas získá své okolí. Jeho přímé vystupování je však častěji spolužáky vnímáno jako útoky. Marian nemá v kolektivu vůdčí ambice, ale rovněž se nechce do kolektivu nijak zapojovat a vůdčí osobnosti v kolektivu nerespektuje. Vznikne-li v kolektivu problém, Marian má tendenci řešit jej agresivně, a to i fyzickým napadáním.

Zajímavým projevem Marianova chování jsou jeho způsoby upoutávání pozornosti zájmových osob, typické pro osoby s PAS. Pokud chce Marian upoutat něčí pozornost, klade mu velké množství zdánlivě na sebe navazujících otázek, které však v konečném důsledku nic neřeší a nevedou k žádnému výstupu. Tato „uzavřená smyčka“ kladených otázek, na které je vyžadovaná odpověď, je pro dotazovaného velice vyčerpávající a pokud dotazovaný přistoupí na otázky a začne odpovídat, dostane se tak do nic řešícího nesmyslného rozhovoru, jehož jediným cílem je Marianovo uspokojení ze získané pozornosti. Marian často tento projev doprovází snahou o fyzický dotek s tázanou osobou, což bývá často předmětem agresivní reakce u spolužáků, kteří Mariana dostatečně neznají. Naopak, spolužáci, kteří již Mariana dobře znají, umí s jeho projevy nakládat a dokonce se naučili je využívat v dobrém i špatném slova smyslu.

Učitelé by měli pečlivě sledovat také Marianovy rituály, které jsou pro něj velmi důležité a jejichž narušení mu dokáže zasáhnout do průběhu celého dne. To se projeví ihned poklesem jeho nálady, vzrůstem agresivity, odmítáním plnění učebních povinností, atd. Velmi dlouho potom trvá stabilizovat Marianovo chování. Vyplatí se proto s ním jeho rituál sdílet.

Pomineme-li výše uvedené projevy, je Marian k vyučujícím slušný a uctivý. Dokáže být samotářský, mimo školu se se spolužáky umí bavit bezkonfliktně. Pokud se rozhodne respektovat autoritu (učitele nebo rodiče), lze jej prostřednictvím této autority efektivně vést. Nutno však počítat s tím, že Marian se nebude účastnit kolektivních aktivit a her.

Pokud Marian člověka přijme do svého světa a respektuje ho, odmění jej upřímným láskyplným vztahem a má tendenci jej obdarovávat malými ale upřímnými dárky.

Zvládnout Mariana v běžné výuce vyžaduje od učitele mnoho trpělivosti a vysvětlování, aby si s Marianem vybudoval vztah založený na důvěře. Další pedagogické působení na Mariana lze stavět pouze na takto vytvořeném vztahu učitel-žák.

Pro spolužáky, ale i pro personál bylo velmi zatěžující a mnohdy i nepříjemné výše uvedené upoutávání pozornosti ze strany Mariana. Bylo to vyčerpávající zejména na mimoškolních akcích, kde si tím Marian zaháněl např. nudu během túry, nebo se tím bavil na chatě. Zkusili jsme proto použít jednu známou techniku pro změnu nežádoucího chování. Tato technika je založena na „přeučení“ jedince s PAS a změně způsobu jeho upoutávání pozornosti vůči svému okolí. Tato technika předpokládá dobrou znalost repertoáru všech způsobů, které jedinec s PAS k upoutání pozornosti používá.

V praxi pak „přeučení“ vypadá tak, že ve vhodném okamžiku dáme žákovi s PAS najevo nesouhlas a nevoli s jeho způsobem upoutání pozornosti a kompenzujeme mu zklamání návrhem jiného způsobu, který on má ve svém repertoáru, tudíž jej zná, a který nám je méně nepříjemný.

Touto technikou jsme Mariana naučili, že se nemusí opakovaně doptávat na nesmyslné věci, ale že postačí, když se na nás usměje a my mu budeme úsměv opětovat, čímž mu dáme najevo, že naši pozornost získal. Pokud byla jeho potřeba upoutání pozornosti dlouhodobější (např. během výletu), dovolili jsme mu k úsměvu přidat ještě uchopení za ruku. Marian tak dosáhl svého a pro nás to nebylo tak vyčerpávající jako neustálé odpovídání na jeho otázky.

Nastavením pozitivního vztahu mezi učitelem a Marianem jsme dosáhli i toho, že Marian byl v hodinách soustředěnější, snažil se lépe pracovat a jeho kázeň se rovněž zlepšila.